Nové povinnosti spolků vyplývají zejména z:

A) nového občanského zákona č. 89/2012 Sb., který s účinností od 1. 1. 2014 uložil všem, do nově zřízeného soudního spolkového rejstříku přezapsaným spolkům nejpozději do 1. 1. 2017 uvést do souladu s NOZ nejen svoje stanovy, ale také stav (úplného) zápisu ve smyslu zákona č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících, a to vše na principu tzv. materiální publicity

B) velké novely zákona o účetnictví, účinné od 1. 1. 2016, jejímž důsledkem jest mj. povinností všech spolků ukládat svoje účetní závěrky (včetně přílohy) do Sbírky listin v rámci soudního spolkového rejstříku. Pro vložení účetní závěrky za rok 2014 byla stanovena lhůta nejpozději do 31. 3. 2016 (pod hrozbou možné soudní pokuty až do výše 100.000 Kč). Z opatrnosti připomínáme, že se to týká i těch spolků, které pro rok 2014 nemusely podávat roční přiznání k dani z příjmů ve smyslu § 38 mb/ zákona o dani z příjmů č. 586/1992 Sb., když také není podstatné, zda svoje účetnictví tehdy vedly už v režimu úplného (podvojného) účetnictví, anebo stále ještě (a právně důvodně) v režimu jednoduchého účetnictví.

Dopady principu „materiální publicity“ na spolky – jakož i na jejich statutární, případně i kontrolní orgány a jejich (právní) odpovědnost jsou tak plně srovnatelné se všemi zapsanými podnikatelskými subjekty, ač drtivá většina spolků je založena nejen (stále) na dobrovolnictví, včetně výkonu spolkových funkcí, ale také s direktním pokynem zákona v případě užití případně docíleného zisku. Když dva dělají totéž, není TO totéž!!!

Nyní přichází do uživatelské (vesměs podnikající) veřejnosti zcela nový zákon č. 112/2016 Sb. o evidenci tržeb, který sice drtivou většinu spolků asi celoplošně nezasáhne, neboť dal zřetelně najevo, že TO není primárním účelem zákona. Nicméně zákon o EET přináší nejméně DVA zcela nové a blíže nijak (ne)definované detaily (pojmy), které sice směřují k možnému vyloučení příjmů spolku z povinné evidence tržeb, aniž by však z nich mohl být učiněn „kategorický“ závěr – bez asistence správce daně na úrovni jeho tzv. závazného posouzení, leda bude zákon i v těchto „nejasných detailech“ dodatečně „dovyložen“, a to buď avisovaným prováděcím vládním nařízením, anebo Metodickým pokynem MF ČR, které ale nebyly dosud zveřejněny, přičemž zákon „dává příležitost“ i spolkům v čase od 1. 9. 2016 do 30. 11. 2016 si „svoji evidenční pozici“ úředně vyjasnit, neboť zákon jako celek nabývá účinnosti dnem 1. 12. 2016.

V tomto kontextu, a tedy i z opatrnosti – neboť čas běží, je ze strany Pražské tělovýchovné unie zpracován širší informační článek, určený především členským TJ/SK a svazům (ZDE) , k jejich „vstupní“ věcné orientaci pro jejich potřebu při zjišťování=určení, zda některé jejich příjmy, vesměs z vedlejší hospodářské činnosti, budou či nikoli podrobeny povinné evidenci tržeb. Info-článek je zpracován v osnově následujících kapitol:

I. Stručně k účelu a časové realizaci zákona o EET č. 112/2016 Sb.

II. Hlavní a vedlejší (hospodářská) činnost spolku v expozici VPP

III. Tržby vyloučené z evidence, resp. závazné posouzení

IV. K zjišťovacímu postupu spolku, zda jeho tržby (ne)podléhají EET

V. Rámcové (obecné) vymezení obvyklých příjmů (sportovního) spolku

= A. Základní expozice spolku jako (možného) poplatníka daně z příjmu

= B. Obecná determinace příjmů z hlavní činnosti sportovních spolků (TJ/SK a svazy)

= C. Příjmy z vedlejší hospodářské činnosti (sportovního) spolku

VI. Stručná orientační rekapitulace k možnému (ne)vlivu EET na spolky

V reálné (daňové/evidenční) praxi mohou nastat (zdánlivé) paradoxy, kdy např. dvě sousedící turistické chaty provozované rozdílnými spolky, „opticky“ s relativně „shodnými“ ubytovacími a případně i stravovacími službami, když jedna z nich bude shledána „mimo režim“ povinné evidence tržeb – např. z důvodu „ojedinělosti příjmů“ nebo z důvodu „ještě drobného podnikání“, když druhá chata bude shledána v plném režimu podnikání, mimo dosah „liberujícího = drobného podnikání“. Obdobně tak tomu může být v případě provozu „placených sportovních služeb“ etc.

Není také žádným tajemstvím, že „klasické podnikatelské svazy“, ať přímo nebo pod záštitou Hospodářské komory, až „frontálně“ prosadily do textu zákona sérii „výjimek z povinné evidence tržeb“ v případě klasického „podnikání“, jako jsou např. prodejní automaty, veřejné toalety, prodeje (včetně jízdenek) ve vlacích a na palubě letadel, resp. v rámci veřejné dopravy a také i v případě jídelen provozovaných školami nebo v nemocnicích i s tzv. „externím“ provozovatelem. Pokud by se i tak „reálně“ stalo, pak by bylo „dost nelogické“, aby v případě spolků měly být uplatňovány „úřední aspirace“ na povinnou evidenci jejich tržeb, pokud by i plynuly z jejich vedlejší hospodářské činnosti, a to právě jako zdroj pro financování jejich hlavní činnosti (na tom, v případě spolků, stojí jak soukromé právo, viz § 217 NOZ, tak veřejné právo – viz §§ 17a/ až § 20 zákona č.586/1992 Sb. o dani z příjmů).

Konečně náš Info-článek zcela záměrně abstenuje jednak proceduru tzv. „úřední autentizace“ příslušného IT-zařízení pro evidenci tržeb, tak druhy těchto (na trhu) nabízených IT-zařízení, a to z důvodu předčasnosti, a z důvodu, že v současné době probíhá na úrovni MF ČR závěrečné testování všech aplikací (přes mobil, tablet, PC, resp. „klasické IT-pokladny“), kdy nelze ani vyloučit, že některé technické parametry (např. rozhraní etc.) mohou být ještě (i pro operátory) změněny …, neboť zákon č.112/2016 Sb. je sice už platný, ALE ještě NENÍ účinný, a vláda ČR dosud i k těmto „technickým“ detailům nevydala svoje „nařízení“, a zrovna tak MF ČR svůj „Metodický pokyn“.

Závěrečně doporučujeme všem členským TJ/SK a svazům, kde jsou jimi docilovány – ať pravidelně nebo jen ojediněle – příjmy z jejich vedlejší hospodářské činnosti, které mají znak „hotovostní tržby“, aby se alespoň, ve svém vlastním zájmu, také seznámily se zněním zákona č. 112/2016 Sb., resp. i s „prováděcím“ vládním nařízením a Metodickým pokynem MF ČR, až budou vydány (patrně až na přelomu července/srpna 2016).

Náš info-článek je toliko „věcně-orientační“ i s pokusem o „signální analýzu“ v rámci kontextu (českého) právního řádu, kde by měl také platit princip, že žádný zákon „nemůže – i z důvodu snesitelnosti – vybočit“ z tohoto kontextu, mají-li být v režimu „právního státu“ (tedy nejen formálně, ale také fakticky) dodrženy ústavní garance – v daném případě nejen svobody spolčovacího práva, ale také srozumitelnosti a předvídatelnosti „normativního práva“ – aniž by tak „uživatelská – spolková – veřejnost“ byla vystavena zvláštním překážkám či dokonce nucena platit za „úřední potvrzení“, že zákon je či není v nějakém detailu plně nebo částečně závazný, anebo nezávazný.

JUDr.  Alexander Vachta