A. Stručně k proměnám státní-normativní regulace spolků

I.) Titulek je zvolen záměrně (ale jen zdánlivě) expresivně, aby každá členská TJ/SK (když některé z nich mají historický zrod v 19. století) mohla – výlučně na svojí úrovni – posoudit, zda zhruba v časové ose posledních cca 200 let (bez ohledu na politický režim) legislativní vývoj normativní (zákonné) úpravy (dobrovolných) spolků aktuálně dospěl do fáze, kdy ústavně garantovaná svoboda spolčovací (viz ústavní Listina č.2/1993 Sb.), a tedy i relativní autonomie spolku jsou či nikoli – jaksi natvrdo od 1. 1. 2017 – konfrontovány s koncentrovanou eskalací jejich administrativní (rozuměj = veskrze úřední) zátěže, která je již plně srovnatelná se zátěžemi klasických podnikatelských subjektů, jejichž účel (existence) ALE primárně tkví v tvorbě zisku, jehož čistý výnos bez omezení náleží podnikateli i jeho volné úvaze o jeho (dalším) užití (když tuto volnost spolky nikdy neměly)!

II.) Pomineme-li (rakouský) obecný zákoník občanský č. 946/1811 Sb. z.s., když z jeho §§ 26-27 bylo již možno shledávat dovolenost dobrovolných spolků, tak jejich direktní normativní úpravu (na našem území) přinesl teprve tzv. starý zákon č. 253/1852 Sb. z.s. o právu spolčovacím, který byl nahrazen až do roku 1951 říšským zákonem o spolčovacím právu č. 134/1867 ř.z. V období tzv. (třetí) nesvobody – až do r. 1990 – platil zákon č. 68/1951 Sb. o dobrovolných organizacích a shromážděních – jehož právní sterilita a dogma politického (stranického) zadání postupně uvedla všechny zájmové spolky do (povinné podřízenosti) tzv. jednotných společenských monopolů.

Po převratu byl – posléze – přijat zákon č.83/1990 Sb. o sdružování občanů, který – v časové ose do konce roku 2013 – splnil očekávání potud, že vytvořil srozumitelný rámec pro spolkovou pluralitu (její obnovu) a formální individualizaci každého spolku (v terminologii zákona = občanského sdružení), pokud splnil relativně nenáročné parametry (totiž i bez personálních údajů etc.) svojí evidence (nikoli běžně přístupné veřejnosti) v gesci ministerstva vnitra. Časový oblouk více jak 200 let naznačuje nemožnost vypočítávat každou jednotlivost normativní (v čase měněné – i terminologicky) úpravy spolkového práva, které – ať tak či tak – bylo podřízeno postupně (monarchistické, republikánské, totalitní nebo relativně liberálně-demokratické) vládnoucí politické doktríně. I tak jest příznačné (navzdory všem i pochopitelným rozdílům), že v uvedeném období byly normativní-zákonné úpravy dobrovolných  spolků až překvapivě shodně subtilní s minimem kategorických imperativů,  a to ještě jen z důvodů, aby byla vyloučena (jejich) záměna s politickými nebo konfesními spolky, resp. se subjekty působícími na trhu. Důvodem zde mohla také býti letitá společenská představa, že dobrovolné spolky jsou pro volný čas k uplatnění zájmu, který není v konfliktu se zájmem státním, kdy ani pro (dobrovolnické) řízení spolku nebylo nutné či dokonce žádoucí uplatňovat na spolky nějaká státní (profesionální) pravidla, bez poškození jejich autonomie.

I když česká politická a normativní historie i přítomnost je součástí evropského kontextu, neboť –ať tak či tak- s ním sdílí nápadně podobné, oněch posledních 200 let, jak nešvary, tak (eventuální) prosperitu, tak přece jenom jsou zde nejméně dvě české odlišnosti (pomineme-li 1x anexi a 2x okupaci), a to (1) opakovaně, až sériově potlačovaná a následně obnovovaná národní i státní identita (ještě provázena zákonným rámcem takřka celoplošných 5x konfiskací s následnými jen výběrovými restitucemi), když tyto události uvedly (2) generace stálého obyvatelstva do kontinuity rezistentní reflexe celkové nedůvěry ke státu, jeho veřejné moci a normativní produkci, kterou lze – pro srozumitelnost – pojmenovat jako  stav pod čepicí, kdy (také podle aktuální míry útlaku nebo svobody) většina stálého obyvatelstva se na oko naučila předstírat konformitu s daným politickým i normativním pořádkem, ale ve skutečnosti (praktického života) svoje záležitosti podřídila soukromé utilitaritě a pragmatismu – v individuálních případech – zpravidla – do prvního udání.

I na detailu počátků historie českého spolkaření v oblasti tělesné kultury a sportu, lze rozpoznat složitost české identifikace …, kdy tělovýchovné spolky na svém počátku – také s důrazem na kolektivní pojetí tělesné zdatnosti, obrozovaly – na soukromém základu uvnitř monarchie – identitu české nacionality a státnosti (zde samozřejmě nelze opominout nejen zemské uspořádání jen papírového Českého království…, ale zejména pak takřka 100 let konkurenčního působení turnerských – německy mluvících – tělovýchovných spolků, které se sice původně identifikovaly s monarchií, ale po sjednocení Německa v r. 1870 až do období konce 1. Republiky, resp. Protektorátu == posléze otevřeně inklinovaly k sounáležitosti s Německou říší), když sportovní spolky tíhly spíše ke sportovní konkurenci a soutěživosti – na bázi výlučně sportovních pravidel = tedy in fine k internacionalitě sportu, kde klubová vlajka nebo znak také ve spojení se státními symboly – vlajkou, znakem i hymnou tvoří identifikaci a pozadí (individuálního nebo kolektivního) sportovního soupeření, v posledních cca 30 letech také s vysokým stupněm mediality a tedy i komercionalizace (dokonce i lokálních sportovních klání).

Dnes jsou tyto odlišnosti – jako spíše již historické kuriosity – v české (sportovní-spolkové) veřejnosti již zjevně-globálně (neboť moderně organizovaný sport se prostě již neobejde z komplexity jak všestranné tělesné zdatnosti, tak speciality sportovní dovednosti, aniž by mohlo být rezignováno na společensko-ekonomické souvislosti potřeb občanské společnosti) překonány (nikoli však stále přetrvávající identifikační obtíže s  provozem a produkcí veřejné moci), neboť – pomineme-li povinný školní tělocvik, soukromou poptávku (pro uplatnění tělovýchovných návyků a sportovních dovedností etc.) má k dispozici na výběr ze širokého spektra multi-nabídky nejen ze strany n-počtu spolků, ale také ze strany komerčně provozovaných subjektů (např. fitness etc.), kde ale již platí obchodní režim poskytovatel placených služeb versus platící klient/spotřebitel (nikoli expozice spolku a jeho člena).

III.)  I když rámcově a jen stručně vymezené normativní období posledních cca 200 let v mnoha ohledech nebylo pro spolkaření (i ve sportu) nijak příznivé – už jen z důvodu zásadních a vesměs náhlých změn politického prostředí s nesčetnými proměnami jejich účetní, daňové a vůbec hospodářské expozice, tak přece jenom od 1. 1. 2014 – natvrdo pak od 1. 1. 2017 – byl ukončen stav relativně mírné (státní) regulace spolkové volnosti = přesněji spíše uzavřenosti spolků před běžnou veřejností, která tak (tedy nejen úřady) na principu materiální publicity = funkce veřejného soudního spolkového rejstříku = získává, bez překážek, poměrně rozsáhlé (do r. 2013 nepodléhající povinnému zveřejňování) spektrum informací o všech zapsaných spolcích.

Příčinou tu jest NEJEN (nový) občanský zákoník č. 89/2012 Sb., který v kompozici jak obecných, tak speciálních svých ustanovení (celkem více jak 300 §§) vymezil parametry jak spolkových stanov, tak spolkových procedur, jakož i jednání (nejen statutárního) orgánů spolku, tak jeho členů, ALE i či zejména (nový) zákon o veřejných rejstřících č.304/2013 Sb., který stanovil jak rozsah údajů tzv. úplného veřejného zápisu pro každý zapsaný spolek, tak soubor dokumentů, který je každý spolek povinen v přikázané proceduře ukládat do veřejného soudního spolkového rejstříku, a to vše pod hrozbou soudní pokuty až do výše 100 000 Kč (viz § 104 ZVR).

Jakkoliv jsou všechny (zapsané) spolky – dosud aktuálně – osvobozeny od placení soudních poplatků v záležitostech (změn) veřejného rejstříku, tak jejich zákonné připoutání ke KŮLU veřejného rejstříku značí, že každou změnu-rozhodnou skutečnost v provozu spolku (změna názvu, změna stanov, byť i jen nepatrná, nebo změny v personální výbavě zapsaných orgánů spolku etc., včetně ukládání zákonem definovaných dokumentů do veřejné části Sbírky listin), jest spolek povinen v přikázané proceduře bez prodlení nejpozději do 15 dní (viz § 11 ZVR) oznámit a doložit rejstříkovému soudu – pod hrozbou soudní pokuty; legislativním paradoxem tu jest, že § 254 NOZ ukládá statutárnímu orgánu spolku, aby pořídil zápis (i o rozhodné skutečnosti z provozu spolku) nejpozději ve lhůtě do 30 dní(?!?).

B. K aktuální účetní a daňové expozici spolků také s vazbou na Sbírku listin

I.) Více jak 150 let jsou spolky také normativně/zákonem vymezeny jako (samostatné) účetní jednotky, resp. daňové subjekty. Aktuálně platná úprava pro spolky je dána zákonem o účetnictví č.563/1991 Sb. ve znění novel, resp. zákonem o daních z příjmů č.586/1992 Sb. ve znění novel.

Každý přezapsaný – ke dni 1. 1. 2014 – spolek měl (a dosud má, pokud tak ještě neučinil) povinnost uložit svoji účetní závěrku za rok 2014 do veřejné části Sbírky listin nejpozději ve lhůtě do 31. 3. 2016, a to pod hrozbou soudní pokuty až do výše 100 000 Kč.

Účetní závěrku za rok 2015 má každý zapsaný spolek povinnost uložit do veřejné části Sbírky listin nejpozději do 30. 11. 2017, opět pod hrozbou soudní pokuty až do výše 100 000 Kč.

II.)   S účinností od 1. 1. 2016 zákon o účetnictví zcela nově (obecně) provedl kategorizaci účetních jednotek – podle numerických parametrů aktiv, obratu a počtu zaměstnanců – jejich rozdělením na mikro, malé, střední a velké účetní jednotky, a to také jako definiční pozadí pro určení, zda jejich účetní závěrka (ne)podléhá (povinně) auditorskému ověření s (povinnou) výroční zprávou.

a) Drtivá většina členských TJ/SK v PTU splňuje definici MIKRO-účetní jednotky uvedenév § 1b/, odst. 1 ZoÚ, která k rozvahovému dni nepřekračuje alespoň 2 z uvedených hraničních hodnot, a to:

1. aktiva celkem 9 000 000 Kč,
2. roční úhrn čistého obratu 18 000 000 Kč,
3. průměrný počet zaměstnanců v průběhu účetního období 10.

Mikro-účetní jednotka NEMÁ zákonnou povinnost auditorsky ověřit svoji účetní závěrku, a tedy ani vypracovávat a schvalovat k tomu účelu výroční zprávu. Samozřejmě může tak učinit dobrovolně, resp. podle své interní potřeby a (modifikační) volby podle znění svých stanov.

b) Nepatrný početčlenských TJ/SK v PTU by se mohl – vzhledem k jejich sportovním multi-areálům a rozsáhlosti jejich zaměstnaného sportovního/trenérského personálu = ocitnout v definici malé účetní jednotky uvedené v § 1b/, odst.2 ZoÚ, kterou je ta, která není mikro-účetní jednotkou a k rozvahovému dni nepřekračuje alespoň 2 z uvedených hraničních hodnot, a to :

1. aktiva celkem 100 000 000 Kč,
2. roční úhrn čistého obratu 200 000 000 Kč,
3. průměrný počet zaměstnanců v průběhu účetního období 50.

c) Malá účetní jednotka JE POVINNA mít svoji účetní závěrku ověřenou auditorem, kterého (malá) účetní jednotka určí způsobem stanoveným v zákoně upravujícím činnost auditorů, POKUD k rozvahovému dni účetního období, za nějž se účetní závěrka ověřuje, a účetního období bezprostředně předcházejícího, překročily nebo již dosáhly alespoň 2 níže uvedené hodnoty, a to:

1. aktiva celkem 40 000 000 Kč,
2. roční úhrn čistého obratu 80 000 000 Kč,
3. průměrný počet zaměstnanců v průběhu účetního období 50.

III.)  Každý zapsaný spolek (tedy i TJ/SK a svazy), bez ohledu na zvolenou metodu – podle zákona – účetního zpracování svého hospodaření, resp. jeho kategorizační zařazení – také podle zákona – je povinen svoji účetní závěrku za rok 2016 uložit do veřejné části Sbírky listin nejpozději do konce roku 2017 (!!!), a to opět pod hrozbou soudní pokuty!

IV.)  I pro spolky (obecně-primárně) stanoví zákon o účetnictví, aby svoje účetnictví zpracovávaly v plném rozsahu (slangově = podvojně), resp. za jistých podmínek v jeho alternativě v tzv. zjednodušeném režimu, a to v podobě (slangově) tzv. amerického deníku. Bližší podmínky účetnictví jsou – i pro spolky – vymezeny v prováděcí vyhlášce č.504/2002 Sb.

V.)   NICMÉNĚ dle § 1f/ ZoÚ může (i pobočný) SPOLEK vést jednoduché účetnictví, pokud:

1. není plátcem daně z přidané hodnoty,
2. jeho celkové příjmy za poslední uzavřené účetní období nepřesáhnou 3 000 000 Kč,
3. hodnota jeho majetku nepřesáhne 3 000 000 Kč,

když podle § 13b/ téhož zákona jsou instrumentální výbavou jednoduchého účetnictví = (i) peněžní deník, (ii) kniha pohledávek a kniha závazků a (iii) pomocné knihy o ostatních složkách majetku, přičemž bližší podmínky jednoduchého účetnictví vymezuje také prováděcí vyhláška č.325/2015 Sb.

BOHUŽEL, vláda ČR dne 1.2.2010 svým (jen) Usnesením č.92, přesněji (jeho) Přílohou = v části druhé – bod 21, pís. i = vyloučila spolky (v tehdejší terminologii = občanská sdružení) s jednoduchým účetnictvím z veřejné státní/grantové-dotační veřejné podpory, když ani současná vláda ČR – přes zásadní rekodifikaci soukromého práva (viz NOZ také ve spojení se ZVR), jakož i zásadní rehabilitaci jednoduchého účetnictví v novelizovaném znění zákona o účetnictví, tento temný, nekompetentní a zjevně diskriminační bod vládnutí  (neboť pouhý akt řízení je tu – protektorátně – povýšen nad legalitu Zákona) dosud neodstranila! Zúžíme-li tuto problematiku jen na sportovní oblast,  tak MŠMT ČR i pro rok 2017 – stále však s generálním odkazem na Usnesení vlády č.92/2010 – vyhlásilo široký vějíř dotačních programů na podporu sportu ; nicméně v Programu č. VIII (podpora činnosti TJ/SK) jest v článku 6, odst.2 uvedeno šalamounské Upozornění tohoto znění: i když zásady vlády č.92 z r.2010 uvádějí termín podvojné účetnictví, je nutné při obdržení dotace vést účetnictví dle zákona č.563/1991 Sb. o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů. Tato deklarace může mít dvojí výklad, a to jednak, že je zde terminologické ztotožnění účetnictví v plném rozsahu s (bývalým) označením podvojného účetnictví, anebo že (navzdory znění Usnesení vlády ČR č.92/2010) žadatel-příjemce dotace z programu MŠMT č. VIII pro rok 2017 může vést jednoduché účetnictví, pokud k jeho uplatnění jsou či byly splněny podmínky zákona č.563/1991 Sb. Spolky (TJ/SK) s jednoduchým účetnictvím zůstávají v tomto ohledu i nadále v právní nejistotě, AČ jejich forma účetní metody jest plně zákonná=legální, pomineme-li, že mají také splněny zákonné povinnosti (jako ostatní dotované spolky s podvojným účetnictvím), jak vůči (úplnému) zápisu ve veřejnému rejstříku, tak v soudní Sbírce listin, a to i kdyby se staly příjemci dotace v r. 2017 – neboť paradoxně = ani MŠMT, dokonce ani vláda ČR nemohou poskytnout konečný výklad, neboť i nad nimi stojí, pokud jde o zákonné posouzení legality přidělení a čerpání dotace = primárně správce daně, a pro případ sporu = soud (v linii správního soudnictví), pomineme-li kontrolní pravomoc NKÚ.

Spolky s jednoduchým účetnictvím (i ve sportu) jsou tak i v r. 2017 v zásadní komparativní právní nejistotě = neboť nebude-li Usnesení vlády č.92/2010 – v uvedeném detailu – opraveno, resp. změněno, tak ve smyslu novelizovaného znění zákona o podpoře sportu č.115/2001 Sb. – jak jest účinné od 1.1.2017 – nemusí či nebudou sportovní spolky s jednoduchým účetnictvím (patrně) akceptovány pro elektronický vstup do tzv. E-rejstříku sportu (korporace, jednotlivci, TVZ – viz § 3a/),  který má býti (pro účely dotační) stvořen v gesci MŠMT ČR patrně formou veřejné zakázky nejpozději ve lhůtě do 18 měsíců (patrně také v kooperaci s MV ČR, neboť tento E-rejstřík sportu má býti také kontrolně =neveřejně propojen s centrální evidencí obyvatelstva).

VI.)    Každý zapsaný spolek jest – s účinností od 1. 1. 2014 – zákonem o daních z příjmů č.586/1992 Sb. = definován jako veřejně prospěšný poplatník (viz §§ 17a až 18a), na něhož – vedle dílčích úlev nebo osvobození – také dopadá (obecně) povinnost, má-li také zdanitelné příjmy, podávat (každoroční) přiznání k dani z příjmů právnických osob; za rok 2016 tak musí učinit nejpozději do 3. dubna 2017, včetně úhrady vypočtené daně (není-li uplatněn odpočet dle § 20, odst. 7 cit. Zákona, který by vypočtenou roční daň z příjmu = uvedl do stavu 0), ale pokud spolek u správce daně (na základě doložené plné moci) má evidovaného svého daňového poradce = musí tak obojí učinit nejpozději do konce června 2017.

Roční přiznání spolku k dani z příjmů se NEUKLÁDÁ do Sbírky listin, neboť – i podle Daňového řádu č.208/2009 Sb. – má (dosud stále!) povahu výlučně důvěrného dokumentu mezi poplatníkem daně a státem (správcem daně)!

Ve smyslu § 38mb/ cit. zákona spolek NENÍ povinen podat přiznání k dani z příjmů, pokud – i v r.2016 – měl (1) pouze příjmy, které nejsou předmětem daně, příjmy od daně osvobozené nebo příjmy, z nichž je daň vybírána srážkou (zpravidla úroky z bankovních účtů) podle zvláštní sazby daně, a také (2) nemá povinnost uplatnit postup podle § 23, odst.3, pís. a/, bod 9 cit. Zákona, kdy výsledek hospodaření nebo rozdíl mezi příjmy a výdaji se zvyšuje o částku, o kterou byl snížen základ daně podle § 20, odst. 7 cit. zákona(možnost dalšího snížení zjištěného základu daně až o 30%,  maximálně však o 1 000 000 Kč, použije-li prostředky získané touto úsporou na dani ke krytí nákladů /výdajů/ souvisejících s činnostmi, z nichž získané příjmy nejsou předmětem daně, a to nejpozději ve 3 bezprostředně následují-cích zdaňovacích obdobích), a to ve výši, která odpovídá poměru (dosud) nevyčerpané úspory na dani, a to v tom zdaňovacím období, nebo období, za které se podává daňové přiznání, ve kterém došlo k porušení podmínek  pro použití úspory na dani nebo k ukončení činnosti. I v tomto případě zákonem dovoleného nepodání přiznání k dani z příjmu (za rok 2016) je spolek povinen svoji účetní závěrku za rok 2016 uložit do veřejné části Sbírky listin nejpozději do konce r. 2017, a to opět pod hrozbou soudní pokuty až do výše 100 000 Kč.

C. Stručný rekapitulační závěr

Zásadním změnám českého nejen soukromého, ale i veřejného práva zásadně – a také historicky zcela nově – dopadajícím na oblast sportovních spolků = byly = pro členské TJ/SK a svazy = provozovány v letech 2014-2015-2016, naposledy v únoru 2017, odborné semináře PTU, když pro některé detaily byly také zpracovány odborné sylaby.

Tento článek – jen z opatrnosti a v redukované podobě – na tyto dřívější semináře PTU a její odborné sylaby ve stručnosti a rekapitulačně volně navazuje, aby bylo primárně připomenuto, že tzv. rekodifikace soukromého práva způsobila – patrně i logicky – vznik regulační kaskády veřejného práva směrem ke zcela  novým zákonným povinnostem spolků (které tu více 200 let nebyly), a to jaksi natvrdo od 1. 1. 2017 (když čas od 1. 1. 2014 do 31. 12. 2016 – pokud jde výlučně o soukromé právo, lze vnímat jako zákonem definované tříleté období vakační tolerance), jako nástroje směřujícího – pod sankcemi, k (zákonem požadované) transparentnosti jak jejich (právní) existence, tak jejich (vesměs orgánového a hospodářského) provozu.

Závěrečně – opět jen z opatrnosti – upozorňujeme, že proces tzv. rekodifikace soukromého práva (pomineme-li nedávné drobně-technické novely jak NOZ, tak ZOK = věštící ALE další přísun jejich větších novel) není zjevně JEŠTĚ u svého konce, neboť vláda ČR (v expozici blanketních §§ 146-150 NOZ) nedávno schválila svoji předlohu návrhu Zákona o Statusu veřejné prospěšnosti, který – pokud i bude schválen Parlamentem – by sice měl být toliko tzv. fakultativní nabídkou – i pro spolky = pro vylepšení soukromo-právní pozice zápisu ve veřejném rejstříku, když ale nelze vyloučit in fine, že jaksi přirozeně tím budou (následně-direktně) podmínečně změněny jejich daňové, resp. i dotační pozice.

JUDr. Alexander Vachta♣