V roce 2011 zákonodárci schválili zákon č. 372/2011 Sb. o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování, který nahradil více než 40 let starý zákon o péči o zdraví lidu. Především rodičům nezletilých přinesl ovšem mnohé starosti, protože vyžadoval souhlas obou zákonných zástupců pro lékařské ošetření, které by mohlo mít negativní vliv na dítě. Naštěstí po bouřlivé odezvě veřejnosti došlo o dva roky později k jeho novelizaci, která tuto velmi přísnou úpravu zmírnila.

Pro vyslovení souhlasu s poskytnutím zdravotních služeb nezletilému pacientovi se v základu mají používat zásady svéprávnosti (upravené v občanském zákoníku, tedy že za nezletilého musí souhlasit alespoň jeden zákonný zástupce) s tím, že nezletilému pacientovi lze zamýšlené zdravotní služby poskytnout na základě jeho souhlasu, jestliže je provedení takového úkonu přiměřené jeho rozumové a volní vyspělosti odpovídající jeho věku. 

Jinými slovy – pokud se patnáctiletý dorostenec lehce řízne a bude třeba mu ránu zašít, pravděpodobně postačí jeho souhlas, nicméně vždy je toto rozhodnutí o uznání míry informovanosti souhlasu na straně lékaře. Poskytnutí zdravotních služeb na základě souhlasu nezletilého pacienta nebrání tomu, aby ošetřující zdravotnický pracovník podal zákonnému zástupci informaci o poskytnutých zdravotních službách nebo zdravotním stavu nezletilého pacienta.

Otázkou zůstává, jak by rodič měl postupovat při odjezdu dítěte na sportovní soustředění či jiný pobyt, u kterého nebude zákonný zástupce přítomen. Zákon totiž jednoznačně definuje, že zdravotní služby lze pacientovi poskytnout pouze s jeho svobodným a informovaným souhlasem. Podkladem k takové informovanosti je logicky předchozí podání komplexních informací o zdravotním stavu, možnostech léčby, rizicích apod., společně s možností klást doplňující dotazy.

Dopředu dané široké zplnomocnění 3. osoby (trenéra či vedoucího) k rozhodnutí o nekonečné škále eventualit, které mohou nastat, se podle České rady dětí a mládeže nejeví jako příliš šťastné a navíc ani nemusí být zdravotnickým personálem uznáno.

Co naopak není právně problematické je zplnomocnění trenéra k doprovodu nezletilého k ošetření do lékařského zařízení či k možnosti získat informace o zdravotním stavu a o navržených zdravotních službách nezletilému, kterého má daný vedoucí na starost. Jak ale postupovat se souhlasem k ošetření? ČRDM doporučuje vytvořit zmocnění k vyjmenovaným běžným neinvazivním zákrokům jako je například fixace sádrou po úraze končetin, zašití drobných ran apod.

Samozřejmě v případě neodkladné péče a nutných akutních zákroků budou lékaři poskytovat péči i bez souhlasu zákonného zástupce. A na základě „volní a rozumové vyspělosti“ v mnoha případech postačí i souhlas staršího dítěte – například s tím, že zlomený prst přijde do sádry. Jak bylo zmíněno výše, konečné rozhodnutí o akceptaci takového souhlasu je ovšem vždy na daném lékaři.

Ing. Pavla Šrůtová